Jako ve většině svých knih se přední polská autorka Hanna Krallová i v nedávno vydané Výjimečně dlouhé čáře vrací k předválečné historii polských Židů. Také stylem vyprávění připomíná novinka některá předchozí autorčina díla, především to nejznámější – literární rozhovor s hrdinou povstání ve varšavském ghettu Markem Edelmanem Stihnout to před Pánem Bohem (česky 2001). I Výjimečně dlouhá čára totiž popisuje reálné příběhy poetickou formou a balancuje na hranici mezi historickou kronikou a básní v próze.
Všechny postavy, jejichž příběhy kniha odkrývá, mají jedno společné: v určité fázi svého života byly nájemníky jednoho starého domu v Lublinu. V třípatrové budově ze 16. století, dodnes stojící na Starém Městě, se prolínají různorodé životní dráhy, do nichž radikálně zasáhla druhá světová válka a nasměrovala je ke stejnému konci v plynových komorách či pod samopaly esesáků během likvidace místního ghetta.
Kniha bez nároku na úplnost rekonstruuje příběhy několika židovských osobností, které v domě před válkou a během ní žily. Popisuje například vztah jeho předválečné majitelky, nepříliš známé romantické básnířky Franciszky Arnsztajnové, a avantgardního poety Józefa Czechowicze, kteří navzdory odlišnému uměleckému pojetí tvorby a přes věkový rozdíl celé generace naváží neobvykle silné přátelství. Jedním z nejzajímavějších střípků poetické reportáže Hanny Krallové je pak vyprávění o…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu