Bůh mě dal Romům

V dnešním multikulturním světě není nic neobvyklého, když si lidé frustrovaní globalizovanou západní kulturou volí totožnost blízkou svému srdci. Někdo se cítí být Keltem, jiný nosí v srdci rastafariánského boha Jah, další nalézá své pravé já při praktikování asijských bojových umění. Přijetí náhradní kulturní identity už dávno přestalo být něčím výstředním, spíše se zdá, že je to stále častější lék na neurózy moderní doby. Výtvarnice Magdalena Konečná (68), jejíž průřezovou výstavu je ještě tento týden možné vidět v Muzeu romské kultury v Brně, se od útlého věku cítí bytostně spřízněná s Romy: „Moje mentalita není mentalita bledých tváří,“ prohlašuje rozhodně.

Černé bejby

Narodila se v Novém Městě nad Metují a dětství strávila mezi strýcovou tiskařskou dílnou a tetiným hračkářským krámem. Studium na pražské Vyšší škole uměleckého průmyslu si proložila měsíčním pobytem v klášteře ve Slatiňanech, předělaným mezitím bolševiky na sociální ústav. Pro její tvorbu to byl důležitý moment: od té doby se Konečná cyklicky vrací ke svaté rodině a její obrazy se hemží barokními andělíčky. V paranoidních padesátých letech vedla dětský soubor v Rudém koutku v pražské Myslíkově ulici a učila děti lepších zítřků vánoční koledy. Následovalo manželství, z něhož kromě jizev v duši získala dvě děti, na africkém bále se pak seznámila s černošskou komunitou a splnila si sen mít &„…