První den nového roku přinesl smutnou zprávu – v německém exilu zemřel bývalý politický vězeň a novinář Jiří Loewy. Během krátké doby tak po Pavlu Tigridovi odešla už druhá významná postava české žurnalistiky. S Tigridem měl hned několik věcí společných – bojoval proti komunistické totalitě, žil v exilu a i po revoluci dokázal psát proti většinovému proudu.
Třiasedmdesátiletý novinář provokoval zdejší společnost v posledních letech především postojem k sudetským Němcům, protože zásadně odmítal jejich vyhnání na základě kolektivní viny. A ve svých textech připomínal osudy desítek tisíc sudetoněmeckých odbojářů, kteří dodrželi svůj slib věrnosti prvorepublikovému Československu a bojovali za něj. V zemi, kde většina politiků i obyvatel stále ještě vyznává komunistickou tezi „sudetský Němec = nacista“, nemohl takový názor nevyvolat podrážděné reakce. Loewy kritiky dráždil i tím, že jej nešlo vyřídit jinak oblíbenou nálepkou německého přisluhovače. Narodil se totiž do předválečné židovské rodiny, která právě kvůli německému nacismu musela v roce 1938 z domova v Sudetech utéci. A navíc řada jeho příbuzných pak zahynula v koncentračních táborech. Přesto na něj zdejší pravověrní jednou minulost dokázali vytáhnout. Když kritizoval zaujatost vládní historické knihy o sudetoněmecké otázce, napsali do novin autoři publikace Jaroslav Pánek a Jiří Pešek, že mu to odpouštějí, protože …
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
