Rozpuštěný Klaus

První novoroční projev, který Václav Klaus pronesl v prezidentské funkci, byl svým způsobem překvapivý. Z větší části byl natolik bez barvy a chuti, že s ním mohl souhlasit úplně každý. Dal se použít letos stejně jako loni a možná že i napřesrok. Pokud byl někomu adresován, pak především politikům.

Vážení novomanželé

V prvních minutách mohl posluchač projevu snadno podlehnout dojmu, že Václav Klaus právě stojí na radnici a dává rady do života novomanželům: „Nadcházející rok bude v naší zemi rokem běžného lidského potkávání se i střetávání se. Bude rokem spolupráce i soutěžení. Bude rokem lásky a přátelství, ale i postojů a činů méně pěkných. Setkáme se nejen s lidskou šlechetností, ale i se sobectvím. Setkáme se s úsměvem i s pláčem, protože takový už lidský život bývá.“ A tak dále. Jaký odvážlivec by si dovolil s takovou univerzální moudrostí polemizovat? Tyto mělké pasáže dobře zapadají do obrazu lidového prezidenta, jakým se Václav Klaus zjevně rozhodl být. Prezidenta, který píše sportovní úvodníky, vystupuje v televizních estrádách, dává okázale přednost českým autům (je-li Škoda Volkswagen z pohledu národovce ještě české auto) – a má za to náležitě vysoké preference. Ovšem za cenu vlastního rozmělnění, rozpuštění a obroušení.

Prezident dále veřejnosti připomněl, že „žijeme v zemi s velmi silným postavením státu, a tedy i politiky“. Že by Václav Klaus na stará kolena začal kritizovat přílišnou moc politiků…