O původu nacionalismu

Kde se vzala zničující nenávist mezi národy? Jak se bránit zhoubě zvané nacionalismus? Na to se snaží odpovědět britský filozof českého původu Ernest Gellner (1925–1995) ve své knize Nacionalismus, jež na sklonku loňského roku vyšla i v češtině. Pokud si k ní čtenář přibere ještě Miroslavem Hrochem sestavený a čerstvě vydaný sborník Pohledy na národ a nacionalismus i pět let starý překlad knihy Erica J. Hobsbawma Národy a nacionalismus od roku 1780, může dostat poměrně ucelenou odpověď na úvodní otázky.

Řeč, krev, historie

Kvůli představě, že stát a národ jsou jedno tělo a cizorodé prvky se musejí odstranit, byly ve 20. století zavražděny desítky milionů lidí a další miliony byly donuceny odejít ze svých domovů.

Také pražský rodák Ernest Gellner musel kvůli svým židovským předkům ve čtrnácti letech s rodiči a sestrou emigrovat před nacisty. I proto se po válce, kdy učil filozofii na prestižní London School of Economics a v Cambridge, začal věnovat studiu kořenů nacionalismu. A stal se jedním z nejuznávanějších odborníků na toto téma.

Gellnerova teorie překvapila odbornou veřejnost především tvrzením, že nikoli národy vytvářejí nacionalismus, nýbrž naopak. Navíc jde podle ní o poměrně nový jev, který se plně rozvinul až v 19. století. Předtím se mohutnější volání po sebeurčení národů příliš neozývalo, o světě rozhodovaly dynastie či náboženství. Autor to dokládá…