Neonacisté si mohou oddechnout

Urostlý mládenec bije někde na rušném chodníku do obličeje staršího muže. Po chvíli se pod tlučeným člověkem podlamují kolena a tělo padá k zemi. Kamera běží dál. Zachycuje dav lidí míjejících výjev s bezvýraznou tváří, i útočníka kopajícího do míst, kde u schoulené siluety tušíme hlavu. Stop.

Dnes už je to jenom film, ale před čtyřmi lety se ta scéna na Václavském náměstí opravdu stala. Pražské neonacisty oslavující tady hokejové zlato z Nagana pobouřila snědá pleť jiného náhodného účastníka oslav, který útok přežil jen zázrakem a vážně poraněn. Díky videozáznamu nakonec násilí vyneslo hlavnímu útočníkovi sedm let kriminálu.

Usvědčující záběry přinesl se svým monitorujícím týmem Ondřej Cakl (28) – zapálený lovec zdejších neonacistů, který už osm let bez ohledu na hrozby a strach dokumentuje zblízka jejich tvář. Teď si ale zdejší obdivovatelé Adolfa Hitlera mohou na čas vydechnout. Koncem roku totiž Cakl ohlásil, že kvůli únavě z opotřebování odchází do ústraní.

Strach a hnus nad Kozolupy

K dokumentaci zdejší neonacistické scény se Cakl dostal nečekanou přesmyčkou. Počátkem devadesátých let patřil coby mladý student stavební průmyslovky mezi pravidelné účastníky demonstrací šéfa republikánské strany Miroslava Sládka. „Líbilo se mi, jak vystupuje proti komunistům. Po několika mítincích jsem ale pochopil, že je to demagog a rasista, se kterým nechci nic mít,…