Když děti hrají dospělé

„Zdá se, že dětství není onou blaženou idylou, za jakou ji obyčejně prohlašujeme, že děti jsou v době dětství bičovány jediným přáním, být už velikými a vyrovnat se dospělým,“ napsal v jednom ze svých proslulých spisů Sigmund Freud. Jeho tezi si zřejmě vzal k srdci belgický dramatik, herec a režisér Josse De Pauw (51), když tvořil své netradiční divadelní představení Übung (Cvičení). Šest dvanáctiletých dětí v něm na pódiu přesně napodobuje šest dospělých, kteří za nimi na filmovém plátně prožívají bujnou party v přepychové vile. Inscenace vyvolala v Evropě doslova senzaci a v Belgii a Holandsku získala před dvěma lety titul nejlepší divadelní hry roku. V polovině prosince ji Josse De Pauw osobně představil v pražském Divadle Archa.

Šlechta versus plebejci

Když dětští herci (čtyři chlapci a dvě dívky) nastupují na scénu, začíná se za nimi odvíjet filmový příběh. Bezdětný manželský pár (Robert a Rolanda) v nejlepších letech očekává v honosné vile uprostřed nádherné přírody příjezd svých přátel. Hned z prvního dialogu je jasné, že mezi manžely to příliš neklape. Zvuk filmu je ztlumený a dialog interpretují děti, které se snaží emočně se co nejvíc přiblížit dospělým. Brzy je zřejmé, proč se hra jmenuje Cvičení. De Pauw konfrontuje děti s problémy dospělých, kterým podle něj budou muset v budoucnu čelit. Aby bylo cvičení dokonalé, děti se postupně převlékají do smokingů…