


Následující příspěvky pocházejí z debaty čtenářů nad textem Lid versus modrá krev (Respekt č. 51/2003). Do diskuse se lze zapojit na adrese www.respekt.cz.
Měla jsem možnost jistý čas spolupracovat s paní Dianou Sternbergovou, která se vrátila na začátku devadesátých let zpět do rodné vlasti a dává do pořádku majetek po svých předcích. Zažila jsem tak účastníky zájezdů, kteří přerušovali můj výklad uštěpačnými poznámkami o tom, že „se to teď paní hraběnce žije, když dostala zpátky tak nádherný zámek…“. Když jsem jim popisovala, jak zdevastované bylo křídlo zámku, v němž sídlil chlapecký internát, koukali na mě jako blumy. Vůbec mě proto nepřekvapilo, když se nedávno objevily výsledky průzkumu, podle něhož jsou u nás příslušníci šlechty nejméně oblíbenou skupinou. A přitom jsem měla možnost pozorovat, jak z většiny lidí ukapává servilita, když mají příležitost s „paní hraběnkou“ promluvit, jak se jí snaží vetřít do přízně úlisnými dopisy. Mohu říci, že poté co jsem nahlédla pod pokličku zámeckého dění a setkala se tam s typickou českou snahou dělat „jen když to panstvo vidí“, obdivuji paní Dianu, že má po tom všem ještě vůbec chuť a hlavně energii tady dál působit.
Zdena Tomášová, [email protected]
Komunistické znárodňování…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu