Být, či nebýt v tvrdém jádru Unie

Po krachu jednání o evropské ústavě se začalo mluvit o takzvané vícerychlostní Evropě, k níž by zřejmě došlo, pokud by se státy ani napodruhé na jejím textu neshodly. Unie by se pak rozdělila na dvě skupiny zemí a jedna by postupovala v další integraci rychleji. Názory na vícerychlostní Evropu a na to, v jaké ze skupin by mělo být Česko, se různí. V následujícím rozhovoru to dokládají šéf integračního výboru sněmovny Pavel Svoboda (US) a stínový ministr zahraničí Jan Zahradil (ODS).

Jaký je váš postoj k vícerychlostní Evropě?

Netoužím po ní, ale pokud by mělo dojít víceméně k rozpadu EU, protože státy se nebudou chtít integrovat společně, tak vícerychlostní Evropa je alternativa. Je to záchrana zemí, které budou v tom tvrdém jádru a budou se dál integrovat. Jakákoli integrace v Evropě je lepší než dezintegrace.

Mělo by být Česko v integračním jádru?

Jednoznačně. Jen to tvrdé jádro bude mít vliv na evropské či světové dění a jeho prostřednictvím bude mít Česká republika šanci – odpovídající její velikosti a možnostem – uplatnit svoje představy a ovlivňovat svůj osud.

Je důležité, jaké země v tom jádru budou a jaká pravidla by tu platila?

Jaké země v něm skončí, to je jedno. Integrační jádro bude podle mě tvořit víc států než jen zakládající šestka EU, počítám tak patnáct až dvacet, protože zejména kandidáti v něm budou chtít být. A pravidla: je potřeba dohodnout takový systém rozhodování,…