Překvapivě levné pohledávky

Za třináct miliard korun prodala vláda minulý týden 63% státní podíl v Unipetrolu polskému petrochemickému koncernu PKN. Firma předtím podepsala dohodu o spolupráci s Agrofertem Andreje Babiše a také americkým Conocem. Jelikož se jedná o stejné uskupení, které o Unipetrol usilovalo už v první nepovedené privatizaci před dvěma a půl lety, srovnání obou dějství se přímo nabízí.

Rozdělme to

V prosinci 2001 se ještě Zemanův kabinet rozhodl prodat Unipetrol Agrofertu, ačkoli jeho nabídka, zhruba 11,7 miliard, byla výrazně nižší než ta od konkurenčního Rotch Energy – nabízelo o tři miliardy více. Babiš však později požadoval snížení kupní ceny Unipetrolu fixované v eurech, která v té době činila pouze 10,8 miliardy. Z tohoto pohledu tedy zmíněných 13 miliard vypadá jako úspěch. Jenomže je to trochu komplikovanější: obě privatizace nejsou tak úplně totožné.

První odlišností jsou privatizační podmínky. V roce 2001 byli zájemci o privatizaci zavázáni nedělit v případě úspěchu Unipetrol po dobu deseti let a dodržení této povinnosti jistily vysoké smluvní pokuty. Tentokrát nejsou stanoveny podmínky žádné a už jenom tento rozdíl by měl cenu Unipetrolu zvyšovat. Druhým a daleko podstatnějším rozdílem je fakt, že spolu s Unipetrolem se prodávají i závazky jeho dceřiných společností, například Spolany nebo Parama, vůči České konsolidační agentuře (ČKA) v nominální hodnotě 3,8…