Čachry na Pozemkovém fondu
Bezmála polovina lidí, kterým komunisté ukradli pozemky, zatím na svůj majetek marně čeká. A na kšeftech se státními parcelami stále vydělávají jiní. Tuto praxi kritizoval jak Nejvyšší kontrolní úřad, tak Ústavní soud. Příběh z Benátek nad Jizerou ukazuje, jak se takový „dobrý restituční kšeft“ dělá. Výjimečný je snad jen upřímností svých aktérů.
Bezmála polovina lidí, kterým komunisté ukradli pozemky, zatím na svůj majetek marně čeká. A na kšeftech se státními parcelami stále vydělávají jiní. Tuto praxi kritizoval jak Nejvyšší kontrolní úřad, tak Ústavní soud. Příběh z Benátek nad Jizerou ukazuje, jak se takový „dobrý restituční kšeft“ dělá. Výjimečný je snad jen upřímností svých aktérů.
Něco bych pro vás měl
Otec Františka Růžičky byl nejbohatší statkář z Benátek nad Jizerou. Komunisti mu zabrali dům a bezmála čtyřicet hektarů polí. „Museli jsme se do tří dnů vystěhovat,“ vzpomíná šlachovitý snědý šedesátník, který v roce 1968 emigroval do Austrálie. Dnes tráví léto tady a zimu s rodinou u protinožců. Většinu zabavených polí dostal František Růžička zpátky, na devíti hektarech však vyrostlo sídliště. Proto požádal Pozemkový fond v Mladé Boleslavi, ať mu náhradou vydá pozemky jiné. „Na fond jsem jezdil tak často, až jsem si dělal legraci – jako bych tam byl zaměstnán,“ vzpomíná.
Časté návštěvy na mladoboleslavském fondu však přece jen přinesly ovoce. František Růžička se sblížil s jeho tehdejším šéfem Václavem Kašparem. Ten se o jeho pozemkové záležitosti nepřestal starat ani poté, co byl z čela fondu odvolán. Od té doby sedí v kanceláři přímo v na chodbě mladoboleslavského fondu a nabízí služby restituentům. „Jednou mi řekl: Mám pro tebe nabídku, fond dá do…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu