Větrné mlýny vracejí úder

Říká se, že americké filmy začínají od konce. Známe jej předem a tvoří jen pozadí, na kterém divák sleduje, jak sympatický hrdina překonává nástrahy osudu. Dvojnásob to pak platí o žánru „film o filmu“, který se už i u nás stává stabilní součástí filmového marketingu. Většinou se z něj dozvíme, jaká švanda byla natáčet zrovna tenhle film, jak jsou všichni rádi, že to dobře dopadlo, a ať na něj určitě zajdeme do kina. Do české distribuce ale právě přišel snímek, kde je všechno jinak: dokumentární film o vzniku předposledního filmu režiséra Terryho Gilliama prostupuje vědomí toho, že nakonec vše skončilo špatně.

Nevypínejte kameru

Ztracen v La Mancha Keitha Fultona a Louise Pepeho je film o zmařeném úsilí, ztracených ambicích a jednom zajímavém, ale nerealizovaném projektu. Jeho tragickým hrdinou je Terry Gilliam, rodák z Minneapolis, který se na konci 60. let proslavil jako člen anglické humoristické skupiny Monty Pythonův létající cirkus a později si vybudoval pověst jednoho z mála režisérů tvořících v Hollywoodu ryze osobní velkorozpočtové filmy. O projektu zfilmování Cervantesova Dona Quijota prý začal seriózně uvažovat už na počátku devadesátých let a následovaly dva neúspěšné pokusy začít s natáčením. Až v září roku 2000 se celý štáb sešel v Kastilii potřetí, tentokrát s garantovaným rozpočtem 32 milionů dolarů od evropských mecenášů. Gilliam doufal, že starý…