Posilme účast v Iráku

Spojenci utíkají z Iráku. Španělé, Honduras, Dominikánská republika. Dohromady sedmnáct set vojáků. Ve středu sdělil světu odstupující polský premiér Leszek Miller, že za těchto okolností odejdou z Iráku i polské síly, neboť jejich dva a půl tisíce mužů prý bez podpory stahujících se zemí nedokážou plnit své povinnosti. O den později naši severní sousedé oznámili, že v Iráku zůstanou podle původního slibu – ještě minimálně rok. To je skvělá zpráva. Stejně jako fakt, že neodcházejí Japonci, kteří byli vydíráni skrze únos svých novinářů v Iráku, a Italové, kterým iráčtí teroristé dokonce za účast v koalici zavraždili zajatého krajana. Ve skvělém světle se projevili i Dánové: tváří v tvář hrozbě, že se španělský odchod promění v lavinu s nedozírným následkem, nabídli, že svůj osmisetčlenný kontingent posílí.

Špidlova vláda zareagovala také slušně. Řekla, že devadesát vojenských policistů z Iráku nestáhne a nepodlehne teroristickým výhrůžkám. Ještě lepší by ovšem bylo, kdyby se vláda zachovala jako Dánové a svou účast v irácké operaci posílila. Pravda, asi nemáme dost stejně kvalitních útvarů jako Dánové. Elitní průzkumnou jednotku jsme poslali do Afghánistánu, další profesionální sbor zajišťuje bezpečnost Kosova. A na víc prý nejsou peníze, tvrdí politici. V zemi, která je v ten samý okamžik schopná miliardovými injekcemi držet nad vodou krachující firmu jen proto, aby mohla v prodělečném kšeftu dostavět čínskou elektrárnu, to zní jako výmluva. Vždyť udržet teď…