Pavlíček je zase doma

Příběhy s dobrým koncem jsou povzbudivé, tak proč nemít radost z jednoho šťastného návratu? V minulém čísle Respekt připomínal osud českého cestovatele a hudebníka Pavla Pavlíčka (37), odsouzeného loni na 19 měsíců do ruského lágru za „pašování“ necelého gramu hašiše. Když čerstvé výtisky vyjížděly z tiskárny, Pavlíček byl už na svobodě, jen o tom ruské úřady nikomu neřekly. Čtyři dny čekal na převoz do Moskvy, v pátek večer přistál v Praze.

Toto není oslava pašeráků drog. Pavel Pavlíček není zločinec jako „thajští vězni“ Hanykovics a Novotný s jejich kily heroinu. Dokonce ani v Rusku by už dnes odsouzen nebyl, zákon byl mezitím změkčen. Kostička hašiše, suvenýr z Indie, kterou v jeho batohu při přestupu na lince Dillí-Praha vyčmuchal pes ruských celníků, by i tam dnes znamenala přestupek. I proto se za Pavlíčka přimlouvali Václav Havel, ruský obránce lidských práv Sergej Kovaljov nebo velvyslanec Jaroslav Bašta.

„Je to příšerné místo, kde je člověk odříznutý od zpráv a od světa. Přes cenzuru neprojde ani žádný dopis, který není v ruštině. Snad mi ta zkušenost bude dobrá, abych poznal, co je v životě důležité,“ říká Pavlíček po návratu z lágru v republice Mordovia, kam ruské soudy posílají narkomany a dealery. Teď se chystá „najít si práci, pracovat na zahrádce, pomáhat mámě a oženit se“. Je to jedna z nejlepších zpráv minulého týdne.