Mimochodem

Smetánka procházela chodbami a salonky, upíjela lahodná vína ze severní Itálie, ochutnávala delikatesy a rozhlížela se po známých tvářích, které stvrzovaly společenskou úroveň večírku. Přivedl mne sem básník M., již nemladý, širší veřejnosti naprosto neznámý, kterého jsem chvíli předtím náhodou potkal. Jedna z jeho přítelkyň mu věnovala pozvánku pro dvě osoby, doprovázet ho však nemohla, neboť nutně musela někam jinam, kde se měly vyskytovat ještě známější tváře. Na rauty už dlouho nechodím, užil jsem si jich dost v polovině devadesátých let, kdy jsem se přechodně živil jako gastronomický zpravodaj, ale básník mi slíbil, že na večírku bude výběr jedinečných italských sýrů.

Už ve dveřích jsem cítil, že společenskou úroveň spíš zpochybňujeme. Původně kvalitní materiál mého saka bezezbytku překryla patina dlouhých let redakčních porad i kavárenského povalování. Básník měl sako sice novější, pěkně kárované, vzal si však k němu rozhalenku, jež byla rovněž pěkně károvaná, ale úplně jinak, a také na jeho kalhotách se dal rozpoznat kostkovaný vzor. „Takhle zkárovanýho jsem tě dlouho neviděla,“ zažertovala známá, na níž jsme tu narazili. Znělo to mile, ale stejně jsme se raději rychle prodrali kolem stolů s mísami parmské šunky, toskánských i neapolských salámů a mortadely do nejzazšího koutu suterénu. Sýry jsem zahlédl jen letmo: obří polokouli parmazánu, pecorino, caciocalvallo, polorozteklou gorgonzolu šířící dekadentní vůni. O spoustě dalších skvostů jsem…