Intimní válka na Jednom světě

Na zadním sedadle osobního auta sedí tmavovlasá žena v šátku a nervózně tiskne k uchu mobil. „Dej mi matku,“ říká rozechvěle přes hučení motoru. Za oknem uhání dálniční krajina. „Tvoje modlitby byly vyslyšeny. Udělala jsem to,“ šeptá žena do sluchátka a po tváři jí stékají slzy. Dvaatřicetiletá Íránka Sima právě se svými dvěma dcerami unikla policistům na řecko-turecké hranici a ocitla se na území Evropské unie. Její útěk před násilnickým manželem a dusivými poměry doma v sobě nese pro běžného Evropana těžko představitelnou dávku odvahy. Výjimečný je ale i tím, že díky záznamu amatérské kamery ho budou už brzy moci sledovat zájemci na celé planetě. A mezi prvními jsou na řadě návštěvníci festivalu dokumentárních filmů o lidských právech Jeden svět, jehož šestý ročník začal minulý čtvrtek v Praze.

Hlavně se nevracet

Každoroční rozpínavá tendence pokračuje. Jeden svět letos nabídne divákům v patnácti českých městech bezmála 160 snímků. Spektrum témat je značně široké a je ošidné o nich pronášet obecné soudy. Jedna otázka se ale při listování katalogem přece jen vrací častěji. Fanoušci dokumentárních filmů si zejména na přelomu desetiletí zvykli na porce filmů o ozbrojených konfliktech své doby od bývalé Jugoslávie přes Čečensko až po Rwandu. S tím je ale konec: přestože západní svět už třetím rokem vězí ve válce proti terorismu, její filmová reflexe jako…