Co je to umět bezobratlé?

Jak změnit české školství, aby se naše děti uplatnily kdekoli, aby byly rády na světě, aby se v něm vyznaly a uměly nás v stáří uživit? Ministerstvo školství začalo se změnami shora – návrhem školského zákona. Podstatnějším a lépe zvládnutelným nástrojem reformy by bylo zrušení zastaralých a přeplněných osnov. To slibně začalo, nyní však hrozí uvíznutím. Třetím krokem se však ministerstvo zabývat neumí a léta ho odsouvá i dusí: jde o profesní vzdělávání učitelů. Bez moderně uvažujících učitelů však zůstanou změny jen na papíře. Už teď to hrozí.

Jak pokazit reformu

Co je v medicíně samozřejmostí, ve školství schází. Zatímco pacienti se obvykle náramně zajímají, zda je jejich léčba dobrá, u „léčby“ čili výchovy svých dětí se rodiče nijak nenamáhají, aby pochopili, jak učení a vyučování funguje. Bez aspoň trochu informované veřejné kontroly ale vůdcové školství mohou mnohem snáze pokazit i jinak ušlechtilý záměr.

O jaký záměr jde? Tvůrci reformy jako profesor Jiří Kotásek (školský expert OECD a poradce dvou ministrů) nebo bývalý šéf školní inspekce Petr Roupec dobře věděli, že je potřeba změnit orientaci většiny učitelů od paměťového učení směrem k myšlení, cítění a jednání. To se dá nejpříměji tak, že se u nás postupně zavede západní model dvouúrovňového kurikula. Co to znamená? Stát přestane ve školních osnovách předepisovat, o čem všem se má dětem ve…