„Laptopy se valí na Prahu.“ „Mistři elektronické hudby vystoupí u nás.“ Tak ohlašovala média významnou hudební událost, která proběhla minulé úterý v pražském klubu NoD. Měli se o ni postarat Jan Jelinek z Německa a Rakušan Christian Fennesz, dva hudebníci, jejichž hlavním nástrojem je malý přenosný počítač. Koncert ale nakonec dopadl trochu jinak, než slibovaly titulky: Jelinek předvedl neuvěřitelnou nudu a vy-stresovaný Fennesz, zmožený přesunem z Itálie a náporem místních novinářů, nenašel dostatek klidu ke skutečně výjimečnému výkonu. Namísto uspokojení z lahůdky současné elektronické hudby tak zůstaly spíše otázky nad jejím dalším smyslem.
Občas pohnu myší
Možnosti, které skýtá umělci nový „metanástroj“ laptop, jsou zdánlivě neomezené. V ideálním případě má hráč v podobě softwaru k dispozici studiové zařízení, které ještě před dvaceti lety zabíralo několik místností bohatých rozhlasových stanic či hudebních akademií, a navíc banku prakticky všech zvuků, které se na naší planetě vyskytují. Co jej však omezuje, jsou stereotypy v chování publika – to, jak je člověk naučený vnímat hudbu. Dnes ji slýcháme buď prostřednictvím nějakého média (rádia, CD přehrávače), nebo na živém koncertě, kde ovšem očekáváme také nějakou akci přítomných hudebníků. Vystoupení hráče na laptop je ovšem vnímáno jako něco paradoxního, něco mezi.
&„…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
