Po lynči ve Fallúdži

Co více ovlivní výsledek vzdálené války a jejích dozvuků? Strategická situace na bojišti, nebo nálada veřejnosti v domácí zemi? Taková otázka, ještě před půlstoletím zcela absurdní, vyvstala ve čtvrtek – při pohledu na otřesné záběry zohavených mrtvol čtyř amerických civilistů v irácké Fallúdži. Skupina ozbrojenců přepadla jejich vozy a zapálila je, poté se na mrtvolách vyřádil okolní dav a rozvěsil je na most. Není divu, že americký tisk opakuje výrazy Somálsko a Mogadišo. Je ještě v živé paměti, jak se po záběrech zlynčovaných mrtvol svých vojáků stáhla armáda USA v roce 1993 ze Somálska. Hrozí teď, před výročím pádu Bagdádu 9. dubna, něco podobného v Iráku?

Je třeba přiznat, že strategie al-Káidy je propracovaná více, než by leckdo očekával. V New Yorku a Washingtonu dokázala otřást americkým pocitem neohrozitelnosti. V Madridu účinně ovlivnila evropskou politiku a výsledek voleb. A ve Fallúdži chtěla zásadním způsobem posunout veřejné mínění v USA. Racionálně uvažující analytik si řekne, že Fallúdža je velmi rizikové město v tzv. sunnitském trojúhelníku, bašta saddámovců i odpůrců americké přítomnosti, takže průšvih se tam dal očekávat. Ale chladnou úvahu přebije mediální obraz. Navíc přímí útočníci se rychle ztratili a mrtvoly začal hanobit dav. Bylo to zinscenované al-Káidou, nebo autentické a spontánní? Těžko dokázat jedno či druhé, ale není to vlastně důležité. Důležité je, co si při tom pohledu pomyslí divák-volič někde v Nebrasce či Utahu: zda pod…