Muezzíni s afghánskou průpravou

Ahmadíjova mešita v berlínské čtvrti Wilmersdorf zeje během pravidelné páteční modlitby prázdnotou. Na koberci pod kupolí zvedající se do dvacetimetrové výše klečí několik Arabů, tři muži ze subsaharské Afriky a mladík s nazrzlým vousem, který se nepochybně narodil evropským rodičům. Imám Riáz Ahmad Čáundry si ale z nedostatku zájmu o bohoslužbu nic nedělá. Jednou se prý dostaví více lidí a jindy méně. Modlit se k Alláhovi není povinnost, nýbrž potřeba, tvrdí a v diskusi dodává, že jeho úkolem není zjišťovat, zda některý z mužů, kteří právě klečí pod kupolí, náhodou někdy nepobýval třeba ve společnosti Egypťana Ajmána Zavahíriho, hlavního stratéga al-Káidy, jehož v těchto dnech nahánějí na afghánském pomezí jednotky pákistánské armády.

Dvě stě mudžahedínů

Asi dvě stě tisíc muslimů žijících v Berlíně má k dispozici na sedmdesát mešit. Ahmadíjova není největší z nich, je zato nejstarší a také jediná, která nese znaky orientální architektury. Svou siluetou připomíná chrám Tádž Mahál v indické Ágře a na rozdíl od berlínských synagog přežila bez úhony nacistickou éru. Nikoli však dobývání Berlína. V posledních dnech války ji obsadil wehrmacht, vojáci ostřelovali z jejích dvou minaretů Rudou armádu. Z věží zbyly po mnohahodinové přestřelce jen pahýly a rekonstrukce do dnešní podoby se druhá z nich dočkala teprve předloni.

Imám Čáundry přijel do Berlína v lednu ze Spojených států. Neumí takřka německy a v životě obyvatel třímilionové metropole se…