0:00
0:00
27. 3. 20042 minuty

Šestadvacet Atlanťanů

14-mobr-23-petracek2.gif
Autor: Respekt

Sběratel historických paradoxů si v případě NATO přijde na své. Je to největší vojenská aliance v dějinách, jaká kdy vznikla v době míru (1949). Zároveň asi jediný spojenecký spolek, jenž nejen že přežil kolaps nepřítele (1989), ztrátu původního raison d’etre, ale – v nastalém zdánlivém vakuu – se ještě rozšířil (1999). Tento týden do Aliance vstupuje Slovensko, Slovinsko, Bulharsko, Rumunsko a tři baltské republiky. V pondělí letí jejich premiéři do Washingtonu předat ratifikační podpisy, formálně se druhé rozšíření stvrdí v pátek v Bruselu. Znamená to, že Slovensko dvanáct let po rozpadu federace zcela srovná krok s Českem. A v širším kontextu: z šestadvaceti členů Aliance bude deset zemí někdejšího východního bloku – kdybychom započetli bývalou NDR, tak dokonce jedenáct.

Odkud se bere taková životaschopnost po ztrátě nepřítele? Ve změně raison d’etre. NATO coby spojenecký, nikoli glajchšaltující svazek dokázalo pružně reagovat na měnící se situaci. Atlanťané si prostě uvědomili, že nástrahy pro svobodný svět jsou i mimo areál Atlantiku. Stačí připomenout dvě výročí: 28. února tomu bylo deset let ode dne, kdy Aliance provedla svou první bojovou akci – nizozemská stíhačka sestřelila srbský stroj nad zakázanou částí Bosny; 24. března uběhlo pět let od chvíle, kdy NATO zahájilo první válku – nálety na Miloševičovu Jugoslávii. Dnes je téměř móda poukazovat na chyby, kiksy a škody, které při tom nastaly, a přehlížet úspěchy v…

↓ INZERCE

Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.

Online přístup ke všem článkům a archivu

Články i v audioverzi a mobilní aplikaci
Možnost odemknout články pro blízké
od 150 Kč/měsíc

Mohlo by vás zajímat

Aktuální vydání

Kdo se bojí Lindy B.Zobrazit články