V kopírce není toner, počítač už týden čeká na opravu a ve starém stole se právě s žuchnutím propadl šuplík. V malé pracovně v omšelé budově Filozofické fakulty UP v Olomouci se znechuceně tísní pět otrávených pedagogů. Dnes odpoledne to zapíchnou a místo výuky půjdou se studenty protestovat proti stavu, který rozežírá morálku na vysokých školách. Doufají, že si jejich neklidu tentokrát přece jenom někdo všimne.
Už je nechtějí
S vysokými školami to jde z kopce a není těžké pochopit proč. Zatímco počet studentů se od roku 1990 zvýšil o 124 000, pedagogů přibyly necelé dvě tisícovky. Vysoké školy jsou dosud téměř výhradně financovány ze státní pokladny, a přestože základní příspěvek státu na jednoho studenta vzrostl ze zhruba 25 000 Kč v roce 1993 na přibližně 30 000 Kč o deset let později, ve skutečnosti to vzhledem k inflaci znamená pokles o 47 %. Česká republika vynakládá na vysoké školy ročně zhruba 0,8 % HDP, v zemích EU, kterým budou tuzemské školy od května volně konkurovat, je to okolo 1,5 % HDP. Výsledek?
„Jsem celé rodině pro smích,“ směje se olomoucká doktorandka Eva Vrbová. „Ve svých šestadvaceti letech beru šest tisíc dvě stě padesát korun. Kromě toho, že vedu výuku na fakultě, se musím přiživovat ve dvou firmách jako učitelka angličtiny.“ Minimální mzda v České republice činí šest tisíc sedm set hrubého. Doktorandka Vrbová to nebude mít lehké ani později. „Učím čtrnáct let, jsem odborný asistent,…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
