Odnikud nikam v Kosovu

Dlouhou dobu se zdálo, že situace v jihosrbské provincii Kosovo se po zásahu NATO v roce 1999 pozvolna uklidňuje. Jenže násilnosti z minulých týdnů ukázaly, že tak jednoduché to nebude. Stačilo, aby se v řece protékající kosovskou Mitrovicí utopili tři albánští chlapci údajně kvůli tomu, že na ně Srbové poštvali psa. Pak se jako na povel začala valit vlna nenávisti. Celé vesnice lehly popelem, ze srbských pravoslavných kostelů zbyla ohořelá torza, o život přišly necelé tři desítky lidí. Zranění utrpělo 870 osob, mezi nimi i 61 členů mírových sil včetně jednoho slovenského vojáka. Na 3600 Srbů a Romů uteklo ze svých domovů.

V reakci se pak strhly nacionalistické protesty v Srbsku. Dvě mešity – v Bělehradě a Niši – shořely. Rozběsněné davy slibovaly Albáncům pomstu. Severoatlantická aliance promptně v Kosovu posílila svůj kontingent o dva tisíce vojáků, takže nyní jich tam je 19 tisíc. Česká armáda měla v plánu stáhnout k 1. květnu stovku svých mužů a žen z Kosova. Jak však po jednání s generálním tajemníkem NATO Jaapem de Hoopem Schefferem přislíbil český premiér Vladimír Špidla, počet vojáků nejspíš zůstane prozatím zachován.

Někteří představitelé kosovských Albánců žhářské útoky odsoudili. „Vyjadřujeme lítost nad zmařenými lidskými životy a odsuzujeme akty destrukce kulturního a náboženského bohatství,“ prohlásil například ministerský předseda kosovské vlády Bajram Rexhepi. Na druhé straně však násilnosti podpořil Kosovský ochranný…