Když se řekne Ochrid

Na letišti v makedonské metropoli Skopje čeká na skupinu novinářů americký voják v maskáčích se jmenovkou DAN MILICEVIC. Není to náhoda. Jeho rodiče – Srb a Chorvatka – emigrovali už před dávnými lety z Titovy Jugoslávie do USA a Dan Miličevič, jak se sám vyslovuje ve zděděné srbochorvatštině, může uplatnit alespoň zprostředkovanou znalost prostředí Balkánu ve službách NATO. Ani to není náhoda. Makedonie je zajímavý precedens: tamní mise NATO, která v roce 2001 pomohla odvrátit hrozící válku mezi armádou a albánskými rebely, skončila právě před rokem, kdy Aliance předala makedonskou agendu Evropské unii. Když pak v polovině prosince skončil mandát Rady bezpečnosti OSN, evropské vojáky nahradili na žádost Skopje evropští policisté. Nicméně zástupci NATO v zemi ještě zůstávají. Makedonie tedy dnes – právě v době, kdy v sousedním Kosovu, rovněž poznamenaném albánsko-slovanským sporem, opět teče krev – představuje test toho, jak EU dokáže zvládat problémy v „blízkém zahraničí“. Zatím podle všeho úspěšně. Ukazuje se také, jak v zemi, kde násilnosti zprvu zpacifikovalo NATO, může Evropská unie pomoci k návratu k normálnímu životu. V Kosovu se to zatím nepodařilo – už proto, že NATO tam hasilo rozjetý konflikt se statisíci uprchlíků. V Makedonii zasáhlo de facto preventivně, se souhlasem Rady bezpečnosti OSN a po dohodě soupeřících stran. Výsledkem je nejenom klid za asistence evropských policistů, ale i skutečnost, že Skopje chce už letos podat přihlášku do EU.