Démoni pořád nespí

Nový výbuch nepokojů v Kosovu vytáhl na světlo pozapomenutý problém: kousek od našich hranic svádí těžký vnitřní boj země jménem Srbsko. Ještě donedávna hrozivý válečník Evropy má po volbách, které ukázaly nehynoucí popularitu pilířů svrženého režimu Slobodana Miloševiče. Co se to děje? Jsou snad Srbové dědičně zatíženi ultranacionalismem či nacionál-komunismem? ptá se svět. Jak je možné, že po všech hrůzách a obětech válečného desetiletí opět volili radikály vyzývající k novým jatkám? Každá z těch otázek si zaslouží pokus o odpověď.

Černý prapor, bílé hnáty

Když v říjnu 2000 vtrhly davy lidí do budovy jugoslávského parlamentu a svrhly režim Slobodana Miloševiče, zdálo se všechno jasné: srbským démonům odzvonilo. Ale uplynuly tři roky a jsou tu zas. Radikální nacionalisté vyhráli volby i bez svého předsedy Vojislava Šešelje užívajícího právě kvůli podezření z válečných zločinů pohostinství mezinárodního trestního tribunálu v Haagu. A comeback se povedl i Miloševičovým socialistům, díky jejichž podpoře dnes funguje nová menšinová vláda Srbska. Jako kdyby v Německu vyhráli v roce 1949 volby nacisté nebo v Československu v roce 1992 KSČ.

Jako každé přirovnání i tohle však trochu kulhá. Zatímco nacismus i komunismus coby ideologie byly po svém pádu i formálně odsouzeny, v Srbsku se o nějaké „miloševičovské“ vládnoucí ideologii příliš hovořit nedá – pokud…