Strašidelní zachránci z Ukrajiny

Co dává kouzlo ulicím měst, jako je Londýn, Berlín nebo Amsterodam? Barevnost a rozmanitost lidí, kteří v nich žijí. Logikou svého evropského pohybu jde stejným směrem i Česko – ale ztuha. Obavy z cizinců, z přistěhovalců, tady stále ještě vítězí nad ekonomickými a demografickými věštbami o stárnoucí, nepružné a nedostatkem nápadů i pracovní síly trpící společnosti.

Přitom českým zemím dnes vůbec nehrozí invaze těch opravdu „cizích“. O život tady mají opravdový zájem vlastně jen zdejším usedlíkům velmi podobní lidé z Ukrajiny. Problém ovšem je, že nepřicházejí jako rovnocenná pracovní síla s jasně danými šancemi na případné usazení, ale vstupují do podivného pololegálního světa, o němž Češi mnoho nevědí a kterého se přitom podvědomě bojí.

Setkání na Palmovce

Když v šedesátých letech přicházeli gastarbajtři do Německa, byla jiná doba. Vlastně ani tak nepřicházeli, spíš si německá vláda přicházela pro ně: najímala specializované organizace, které rozjely v Turecku náborovou kampaň. Německý stát tehdy přijímal téměř každého, kdo měl zájem. Průmysl to potřeboval. České stavebnictví je na tom v polistopadové éře do jisté míry podobně. Stavební boom po roce 1990 potřeboval a potřebuje stále levnou pracovní sílu ochotnou dělat ty nejtěžší práce o víkendech i za nepřízně počasí. A dostal ji v podobě Ukrajinců. Na zdejších stavbách jich dělá – řádově podle…