Náš herec v Pchjongjangu

Bylo to slastných patnáct minut slávy a česká diplomacie si je uměla užít: zpráva o tom, jak jihokorejský a japonský premiér prosili při své pražské návštěvě Čechy o pomoc v kritickém potýkání se Severní Koreou, plnila loni na podzim titulní strany zdejších novin. A nešlo jen o pýchu. Před českou diplomacií se otevřela nečekaná šance uvést do praxe svou ohlašovanou politiku podpory lidských práv v diktátorských režimech. Od chvíle, kdy premiér Špidla na prosbu svých asijských kolegů kývl, uplynulo půl roku. Dost dlouhá doba na otázku, kam se zdejší angažmá při řešení severokorejské krize posunulo a co přineslo.

Černín má plán

Důvody, proč chce Jižní Korea a Japonsko angažovat Špidlův kabinet na korejském poloostrově, se k veřejnosti oficiálně nedostaly. V kuloárech se ale nejčastěji hovořilo o tom, že obě země chtějí využít české diplomatické kontakty se severokorejskou říší zla, které Praha na rozdíl od Tokia a Soulu nikdy nevypověděla. Japonská a jihokorejská žádost o pomoc dorazila do Česka ve chvíli, kdy Černínský palác deklaroval jako jednu z priorit české zahraniční politiky podporu demokracie v diktátorských režimech. Zájem Česka hrát vedle Kuby, kde se tuzemská diplomacie již tradičně angažuje, „významnou roli“ i v KLDR, ohlásili před půl rokem do kamer společně ministr zahraničí Cyril Svoboda (KDU-ČSL) a premiér Špidla. Jak toho chtějí dosáhnout, neupřesnili. „Na plánu se pracuje,“ říkal tehdy stručně Černínský…