Jak znemožnit poslední instanci

Ústavní soud prochází obdobím útlumu a malátnosti. Od loňského července, kdy odešla uznávaná první generace soudců, nevynesl jediný výrazný, odvážný, průlomový rozsudek. Nikdy v dosavadní historii této instituce nebylo tolik proseb o pomoc zamítáno v poslední instanci coby „zjevně neopodstatněné“: soudců je málo a ulehčují si tak práci.

Tento špatný stav může být ještě horší. Namísto předepsaných patnácti soudců jich bude – po chystaných dvou odchodech – brzy jen deset. Prezident dnes nemá důležitější ústavní povinnost než hledat vhodné kandidáty do konstitučního tribunálu. Je bohužel čím dál zjevnější, že není buď schopen, nebo ochoten ji plnit.

Krásná léta v KSČ

Na Klausovu obranu hradní úředníci říkají, že kandidátů navrhl dost – Senát ale čtyři zamítl a v nejbližší době zřejmě zamítne i pátého. Ve skutečnosti lze spíš litovat, že horní komora byla ještě tak shovívavá. Jejím sítem raději neměl projít kupříkladu Miloslav Výborný, dnes nejslabší ústavní soudce, který se vyznamenal leda rekordním počtem zamítnutí pro zjevnou neopodstatněnost.

Klaus tvrdí, že první Ústavní soud byl „jednobarevný“. Když došlo od slov k činům, prezidentova představa o pestrosti se ukázala jako poněkud mechanická: jeden lidovec (Výborný), jeden sociální demokrat (Pavel Rychetský), jedna členka ODS (Dagmar Lastovecká). V poslední době jako by…