Západoevropané to nepochopí

Když se poslanec Petr Bratský (ODS) loni na podzim účastnil demonstrace před kubánským velvyslanectvím v Praze, dostal do ruky ceduli se jménem a výší trestu odsouzeného novináře Omara Hernandeze: věk 55 let, trest 18 let kriminálu. Demonstranti takto připomínali hostům, kteří přicházeli na ambasádní recepci, loňskou vlnu politických procesů proti tamní opozici. Bratský letos na výzvu společnosti Člověk v tísni odjel na Kubu – mimo jiné proto, aby navštívil a podpořil Hernandezovu rodinu. S ním cestovali i tři další evropští poslanci (László Nagy ze Slovenska, Rosita Runegrundová a Helena Höijová ze Švédska). Bratský je tak jedním z mála lidí, kteří mají aktuální zkušenost s nynějším osudem odsouzených disidentů. „Z toho, co jsem vyslechl, se ukázalo, že zdaleka ne všichni jsou na to psychicky připravení. Řada z nich propadá určité beznaději,“ říká. „Jsou to normální slušní, inteligentní a citliví lidé, které zavřeli mezi těžké kriminálníky. Ti je okradli o osobní věci.“

Jak víte, že propadají beznaději?

Jejich manželky se s nimi pravidelně vídají, můžeme-li dva tři měsíce považovat za pravidelnost. Ale i to je problematické, neboť je umístili co nejdál – ačkoli Kuba jinak oplývá neuvěřitelným množstvím věznic. Rodiny jsou tedy od svých blízkých hodně izolované a pohyb je strašně omezený. Až pak se dozvídají, jak vězňům chybí lékařská péče, jak…