Vlakem do Madridu

Bylo to pár týdnů, co si Madrid oddechl. Ani letos se snad baskické separatistické organizaci ETA nepovede žádný masakr. Policie zatkla 29. února v městečku Caňaveras dva mladíky a v jejich dodávce našla pět set kilogramů výbušniny. Chlapci měli čistý trestní rejstřík a směřovali do Madridu, kde měli v úmyslu vyhodit do vzduchu nějakou strategickou budovu. Jenže o deset dní později, 11. března ráno, deset explozí ve čtyřech příměstských vlacích roztrhalo dvě stovky lidí a zranilo půldruhý tisíc dalších. Jestli to teroristům z ETA vyšlo, nebo je zastínila al-Káida, nikdo zatím neví.

Aragonskou vesnici Castejon de Sos dělí od světa zasněžené pyrenejské hory. Přichází jaro, jediná ulice je zalitá sluncem. V tmavé hospodě na návsi sedí na baru dívka a pláče. V rohu stojí šedesátník se skleničkou v ruce a upřeně hledí na televizní obrazovku. Všude je klid. Z televize přetékají do místnosti hromady pokroucené oceli, rozházené kusy lidských těl a krev. Najednou chlap zakleje.

Pláč

Ten den ráno nastoupily tisíce lidí v Alcalá de Henares do vlaků, kterým se v Madridu říká cercanías – lokálky. Jeli do práce nebo do školy. Každý den na této trase pendlují zejména studenti a přistěhovalci z Latinské Ameriky, kteří bydlí v levnějších bytech v okolí Madridu. Soupravy směřovaly na jedno z nejrušnějších madridských nádraží Atocha. Nastoupili také masoví vrazi. Do souprav umístili…