Každý mohl v minulých měsících sledovat, jak nečekaně rychlý politický pohřeb zažil v letošních demokratických primárkách Howard Dean. Mnozí Američané jsou ale přesvědčeni, že na jeho pádu měla podíl média, jimž vadil neznámý radikál z Vermontu, muž z periferie, který chtěl provětrat prostředí washingtonského politického a mediálního establishmentu. Je na tom něco pravdy? Jak vůbec zámořští žurnalisté zvládli primárky?
Čert z krabičky
Po celý loňský rok Dean jasně vedl v průzkumech a nemohl si stěžovat na nezájem médií. Ještě než byl vhozen první hlas do uren, ocitl se dvakrát na obálce týdeníků Time a Newsweek. Hlavní televizní sítě ABC, CBS a NBC se mu v roce 2003 podle průzkumu washingtonské organizace Center for Media and Public Affairs věnovaly dvakrát častěji než Johnu Kerrymu a třikrát intenzivněji než Dicku Gephardtovi a Johnu Edwardsovi. A jak spočítal ombudsman deníku New York Times Daniel Okrent, jeho list napsal o Deanovi v posledních sedmi týdnech před prvními primárkami v Iowě bezmála šedesát velkých článků – mnohem více než o kterémkoli jiném kandidátovi.
Jinou věcí je, jak média Deana vnímala. Původně docela příznivě, především kvůli zručnosti, s jakou využil internet k získávání peněz. Ale na podzim se tón přiostřil. Do značné míry si za to Dean mohl sám, neboť na stále konkrétnější otázky neměl jasné odpovědi a dopustil se řady chyb. Připomeňme…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
