Vědci na válečné stezce

„Nesouhlasím s vámi, ale dám život za vaše právo říci svůj názor,“ říkával Voltaire. Tolerance k názorům druhých je možná nejčastěji zmiňovanou ctností, jež zdobí charakter člověka. Skutečnost je však jiná – názorová tolerance je často odmítána a její nositelé ostrakizováni. Nejvíce se odpor k toleranci projevuje ve vědě, kde bychom přitom pro názorovou pluralitu čekali prostoru nejvíce.

Profesoři v menze

Herbert Simon, nositel Nobelovy ceny za ekonomii, si údajně kdysi posteskl, že v univerzitní menze s ním nechtěli sedávat ekonomové, protože se na jejich vkus příliš otevřel metodám a otázkám typickým spíše pro psychology; zatímco pro psychology byl naopak příliš nasáklý myšlením ekonoma. Podobně nesmiřitelné tábory vědců lze najít ve většině oborů. Na leckterou prestižní univerzitu dlouhá léta nezavítá (nechce zavítat a ani není zván) vědec z jiné prestižní univerzity, protože tyto dva ústavy jsou v daném oboru „ovládány“ jinými školami, tj. jinými základními, a tedy většinou neověřitelnými metodologickými předpoklady. Z těchto odlišných předpokladů plynou odlišné metody zkoumání, odlišné typy otázek a odlišné typy odpovědí. Nulové kontakty mohou tedy být dány nedostatkem času nebo zásadními rozdíly v myšlení a předpokladech, které konstruktivní disputaci neumožňují ani při nejlepší snaze.

Už hůře se ale hledá vysvětlení pro skutečnost, že v…