Prach jsi a v prach se obrátíš

Ve stínu mediálně přitažlivých kosmických událostí kolem Marsu se odehrála jedna z nejodvážnějších akcí amerického vesmírného programu. Poeticky nazvané těleso Stardust (Hvězdný prach) prolétlo počátkem roku ohonem komety Wild 2 a pouhých 240 kilometrů daleko od jejího jádra sbíralo součástky, které ji opouštějí. Výsledek této mise je zatím ve hvězdách. Nezbývá než dva roky čekat, až se sonda vrátí do gravitačního pole mateřské planety a na zemském povrchu přistane kapsule s prachem, který nastřádala. O expedici se veřejnost zatím dozvěděla jen tolik, že má na Zemi dopravit nejstarší materiál sluneční soustavy a že po jeho prozkoumání budeme moci s konečnou platností určit, jakým způsobem náš planetární systém vznikl. Jsou to prohlášení „velkoústá“, a proto si prach i mise Stardust zaslouží komentář.

O původu uhlíku

Poetické jméno Stardust není zcela přesné: sonda se nevydala sbírat mezihvězdný prach, ale prach meziplanetární, známý také jako „Brownleeho částice“. Byl to totiž právě Donald Brownlee z Washingtonské státní univerzity, který mezi prvními tyto kosmické částečky popsal v odborné literatuře. Teď je vědeckým vedoucím projektu Stardust a netrpělivě čeká, zda se mu jeho prostřednictvím podaří dostat „své“ částice do pozemských laboratoří.

O existenci prachu, který se vyskytuje v meziplanetárním prostoru, víme už drahnou dobu.…