NATO končí, co dál?

Irácká válka a otřes v evropsko-amerických vztazích dramaticky proměnily politiku Západu. Evropská unie se vzdálila Spojeným státům a na obou březích Atlantiku přestalo být NATO zásadní strategickou institucí. Pro Českou republiku to není dobrá zpráva. Dva pilíře naší zahraniční politiky – atlantická spolupráce a evropská integrace – budou zřejmě dříve či později stát ve dvou rozdílných budovách. Proto je nutné klást si následující otázky: Kdo bude za dvacet let garantovat naši bezpečnost – NATO, nebo armáda Evropské unie? Jaká míra unijní politické a hospodářské integrace je v našem zájmu? A kdo jsou naši přirození spojenci v EU? Následující text se pokouší hledat odpověď.

Od Suezu po Saint-Malo

Loňský rok byl pro vztahy západních států zřejmě nejdůležitější od suezských událostí na podzim 1956. Tehdejší krize mezi euroatlantickými mocnostmi vyústila v takové rozložení sil, jež na desetiletí určilo vztahy demokracií na obou březích Atlantiku.

Co se tehdy stalo? Když egyptský prezident Gamál Abdal Násir zestátnil Suezský průplav a blokoval přístup izraelských lodí do Indického oceánu, odpověděli Britové, Francouzi a Izraelci vojenskou intervencí vůči Káhiře. Americká vláda prezidenta Dwighta Eisenhowera se však proti invazi postavila, protože tah evropských mocností nabourával Washingtonu blízkovýchodní strategii vyvažování vlivu na Izrael a arabské státy…