Lekl jsem se a bodnul

Jaroslav Rybák (63) se léta těšil na klidnou penzi, ale už je mu jasné, že se jí nedočká. V pouliční strkanici totiž bodnul patnáctiletého chlapce a hrozí mu až osm let vězení. Jasný případ, řeklo by se. Při bližším pohledu však vyvstávají na povrch okolnosti, které tragický incident ukazují v trochu jiném světle.

Tím to skončilo

Je krátce po poledni a pan Rybák se jako každý den vypravuje na svoji zahrádku. Zatímco si obouvá gumáky, u dveří nervózně přešlapuje pes. V tu chvíli se za přízemními okny činžovního bytu ozve dětský křik. Pan Rybák nechává obouvání a přiskakuje k oknu. „V pořádku – to jsou jen malá děcka. Můžeme jít,“ říká po obhlédnutí terénu s úlevou.

Rodina Rybákových žije v Litvínově více než padesát let – a až do října roku 2002 bez problémů. „Předloni se tady kousek od nás začaly před obchodem scházet skupinky znuděných mládenců, kteří si vždycky nakoupili krabicové víno a postávali tam, popíjeli a pokuřovali,“ vzpomíná paní Rybáková. „Jednou jsem se kolem nich vracela domů s naší postiženou dcerou a oni se jí začali posmívat a křičet, že patříme do blázince. Jeden z nich mě pak zezadu kopl a další vystrčil na dceru holý zadek.“ Když se pan Rybák doma od své uplakané manželky dozvěděl, co se přihodilo, vyběhl ven, aby si na mladíky došlápl. „Vzal jsem svou plynovou pistoli, šel jsem za nimi a vystřelil…