Hra na život a na smrt

Počátkem února se podařilo jihokorejským vědcům za účelem získání kmenových buněk naklonovat tři desítky lidských embryí (Klon přišel z Asie, Respekt č. 8/2004). Senzační zpráva, která přišla v době, kdy se u nás řeší interrupce, znovu jasně ukazuje, že

v budoucnu bude vládnout zcela jiná morální a etická konvence, než jakou jsme zdědili z éry křesťanství.

Jako sazenice

Články opatřené zpravidla senzacechtivými titulky o tom, že se poprvé „podařilo naklonovat člověka“, přinesly ve skutečnosti informace o zárodcích, které mají k člověku stejně daleko, jako menstruační vložka ženy, jež má o pár dní zpožděný cyklus. Kde se najednou bere ta ochota označovat shluk několika buněk za člověka? A proč mizí, je-li řeč o embryích v daleko vyšším stadiu vývoje, která jsou likvidována při interrupcích? Většinou jde o stejné novináře, ale i lékaře, kteří jednou mluví o lidském zárodku jako o biologickém materiálu, jindy jako o dítěti či rovnou jako o člověku.

Za hranici, od níž se dnes ve většině západních zemí člověk těší nedotknutelnému právu na život, byl po bouřlivých diskusích v 70. letech stanoven 12. týden těhotenství, tedy stadium přeměny embrya v plod. Nové snímací technologie, umožňující sledovat dítě uvnitř dělohy, však později ukázaly, že žádný ostrý předěl mezi embryem a plodem neexistuje. To…