Bariéra jako zbraň

I čtrnáct let po pádu berlínské zdi slouží tato neblaze proslulá stavba, která bránila útěkům řadových občanů komunistického bloku na svobodný Západ, jako memento a odstrašující příklad toho, kam až může dojít oddělování lidí plotem – ale nyní se silně posunutým ideologickým nábojem. Téměř nikoho už dnes nezajímá její původní účel a zrůdná funkce, zůstal jen symbol. Právě to se ozřejmilo před týdnem, když u Mezinárodního soudního dvora v Haagu proběhlo slyšení v kauze izraelské protiteroristické bariéry. Předem je nutno říci, že na morální rovině Izrael tuto při prohrál. Koneckonců jiná než morální porážka nepřipadala v úvahu, neboť verdikt tribunálu neměl mít právně závazný charakter. Nicméně ani tak nemůže Jeruzalém počítat minulý týden mezi své plusy.

Vezměme to od počátku. Rozhodnutí postavit zeď, respektive bariéru proti teroristům pronikajícím ze Západního břehu Jordánu do vlastního Izraele padlo na přelomu května a června 2002. Přestože bylo motivováno zcela protichůdnými důvody než stavba zmíněné berlínské zdi, jejího stigmatu se izraelská bariéra nezbavila, a nejenom proto, že na rozdíl od Berlína v roce 1961 nesleduje mezinárodně uznávanou hranici, nýbrž obranu vůči teroristům na území nepřítele. Bylo to vidět právě v Haagu. Ačkoli z tamní pře vycouvaly všechny západní země včetně USA a EU, reální účastníci – 14 států a 2 organizace – se právě Berlínem zaklínali. „Je to další berlínská zeď,“ řekl Jásir Arafát. „Nebude…