Za diváky na Sibiř

Za kulturní centrum platila dřív Paříž, dnes odcházejí mladí umělci do Berlína nebo New Yorku. Že se za uměleckou kariérou vyplatí odejít i na Sibiř, kterou má běžný Středoevropan spojenou hlavně s gulagy a třicetistupňovými mrazy, potvrzuje příběh české loutkoherečky Dany Ibragimovy. Už třetí sezonu hraje v divadle Skazka v dálném Abanaku a domů nijak nespěchá.

Mezi medvědy a paneláky

„Původně jsem chtěla dělat činohru, ale nevzali mě na DAMU,“ vzpomíná devětadvacetiletá Dana Ibragimova (za svobodna Chroustová) na své pražské začátky. Po neúspěšných zkouškách začala hrát loutkové divadlo pro děti v amatérském souboru Strakaté divadlo, a novou divadelní formu si zamilovala. Zlomový moment její kariéry pak přišel před čtyřmi lety, když v Praze navštívila seminář ruského režiséra Jevgenije Ibragimova. „Učil nás, jak má jednu loutku vést víc herců, a zaujalo mě také, že loutky používá k vyjádření symbolů,“ vypráví Dana. Dnes šestatřicetiletý Ibragimov byl uměleckým šéfem divadla Skazka v hlavním městě Chakaské republiky Abakanu, ale ani on se na Sibiři nenarodil. Pochází z kavkazského Čerkeska, studoval režii loutek na petrohradské akademii a do dalekého Abakanu přijel před sedmi lety režírovat jen jedno představení. „Tehdy tam byly hrozné finanční podmínky – herci dostávali místo platu příděly jídla a přitom byli v divadle od rána do večera.…