Starého psa novým kouskům nenaučíš, zní stařičké úsloví. Nicméně libyjský vůdce Muammar Kaddáfí již deset dnů předvádí, že toto krédo nemusí platit, a západní svět mu to podle všeho baští. Nedávný sponzor, aktér, ba iniciátor terorismu, šiřitel zakázaných zbraní, ideolog protizápadní linie třetího světa a paranoik se 19. prosince oficiálně zřekl zbraní hromadného ničení a rázem se stal respektovaným partnerem světových demokracií. Je to dobře, nebo špatně? Odpověď není tak jednoznačná, jak by se zdálo na první pohled. Pokud by to mělo znamenat jakousi amnestii či promlčení spáchaných zločinů, bylo by to jednoznačně špatně. Pokud ale tento přístup vyústí v inspiraci pro jiné lotrovské či psanecké státy, namátkou třeba Sýrii, Írán či Severní Koreu, může to znamenat jednak dobrou sklizeň války proti Saddámově Iráku, ale i nový projev reálpolitiky, jakou provozoval například Henry Kissinger. Profesor morálky by jí sice nezatleskal, ale výsledky přináší – větší zlo a riziko nahradit menším zlem a rizikem. Pro pochopení všech souvislostí je třeba bilancovat nejenom uplynulé měsíce, ale i poslední čtvrtstoletí.
To oni, agenti
Muammar Kaddáfí vládne Libyi už bezmála 35 let. Za tu dobu učinil z prosperující ropné monarchie jednu z hlavních hrozeb pro bezpečnost světa. Stačí zmínit základní milníky, od kterých se odvíjejí obavy Západu i protilibyjské sankce.
Už v roce 1972 byl…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
