V devadesátých letech minulého století se z ateliérů českých malířů nesl sborový nářek nad ztrátou zájmu kurátorů i diváků o jejich médium. Přednost měla fotografie, instalace, videoart. Dnes už si mohou malíři stěžovat pouze na netečnost publika. Vlna obnovené pozornosti odborníků vůči malbě se totiž s nástupem jednadvacátého století z ciziny přelila i k nám. Jejím zatím nejviditelnějším projevem je současná výstava Perfect Tense – Malba dnes v Jízdárně Pražského hradu.
Kde je Pěchouček
Pro malíře tato expozice nepochybně představuje signál příchodu lepších časů. Dokládá totiž, že je jejich výtvarný projev opět schopný samostatné prezentace, bez účasti populárnějších médií. Ještě před pár lety by tak velký výstavní sál naplnil pouze současnými obrazy leda blázen. Kritici by nešetřili posměšnými přívlastky „salonní“ či „akademický“ a větší část zdejší výtvarné scény by si ťukala na čelo.
Dnes už podobná reakce nehrozí. Malba je znovu považována za komunikační kanál rovnocenný ostatním vizuálním prostředkům a to jak mezi kunsthistoriky, tak mezi soukromými galeristy a obchodníky s uměním. Důvod můžeme hledat v momentálním útlumu, jímž prochází fotografie, v rehabilitaci dekorativní funkce umění, již vyvolala únava veřejnosti z „těžkotonážních“ konceptuálních děl, či prostě v tom, že závěsný obraz se na rozdíl od instalací a…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu