Jeden Výborný a dost

Z Brna přišla v prosinci znepokojující zpráva, jaká by se neměla přeslechnout: Ústavní soud odepřel spravedlnost v jednom politicky citlivém sporu. Postupoval přitom tak podivně a proti všem dosavadním zvyklostem, že jeho verdikt nelze nazvat jinak než účelový. A do třetice je zneklidňující, že podle neoficiálních informací se o tento postup nejvíce zasloužil dlouholetý lidovecký politik a dnešní soudce Miloslav Výborný.

Z jednoho případu ještě nelze zobecňovat. Ale pokud si noví strážci ústavy takto představují nalézání spravedlnosti, pak v krátké době zničí vynikající pověst, kterou zdědili po generaci svých předchůdců. Tedy pověst instituce, kde se lze dovolat pomoci a zastání, když vše ostatní selže a křivda volá do nebe.

Proti hliníkovým hlavám

O jaký spor šlo? O jednu z řady bitev, které vede sedlácká rodina Rajterových z Mostecka proti tamní továrně Nemak. Je to známý příběh, průběžně sledovaný i na stránkách Respektu. Jan Rajter, celý život těžce zkoušený osudem, si po pádu komunismu splnil sen o vlastním statku – a právě když se mu začínalo dařit, vyrostla mu za humny výrobna hliníkových hlav do motorů. Mnozí místní se obávají, že by mohla být zdrojem rakovinotvorných dioxinů; ať je to pravda nebo ne, pro zemědělce z okolí je to ničivá zpráva. Proto se Jan Rajter pustil do zápasu s Nemakem, bez ohledu na nelibost místních, krajských i vládních politiků, kteří si mermomocí přáli na nezaměstnaností postižené Mostecko přivábit…