
Kinský není hrabě
Jako právního zástupce Františka Oldřicha Kinského mě pochopitelně zajímal článek Lid versus modrá krev (Respekt č. 51/2003). Řekněme, že mě jeho obsah potěšil, nicméně jsou v něm dvě věcné chyby. Pokud už je totiž pan Kinský označován predikátem, pak správné označení není hrabě, nýbrž kníže. Co se týká mojí osoby: nikdy jsem se nejmenoval Josef, ale stále se jmenuji Jaroslav.
Jaroslav Čapek, Hradec Králové


Podnikatelé soukromí i veřejní
Označení „soukromý podnikatel“ nevypadá na první pohled příliš logicky. Přívlastek je v něm jaksi navíc: nikde neslyšíme o podnikatelích veřejných či nesoukromých. Ale je tu také druhá možnost – totiž že se čeština jaksi mimochodem trefila do černého. Jak totiž ukazuje například článek Prázdné hlavy nevadí (Respekt č. 50/2003), existují i podnikatelé veřejní. Lidé zabývající se veřejným podnikáním mají samozřejmě jiné, dílčí názvy – např. úředníci, politici, členové různých komisí. Z logiky českého jazyka ale vyplývá, že patří do kategorie, která by prostě měla být označována nálepkou „veřejný podnikatel“. Vždyť oni také podnikají, jen s veřejnými penězi. Je to bezesporu pohodlnější a má to nezanedbatelné výhody. Ačkoli totiž veřejní podnikatelé nakládají s penězi nás všech, rozhodují o jejich osudu pouze oni sami…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu