Luděk Munzar bez listí

“Na počátku nebylo slovo, ale strom,” sděluje pevným hlasem herec Luděk Munzar, “postojme pod ním ve vší vážnosti. Pořád někam pospícháme, ale chvilička zastavení by mohla stát za to.” Kamera z vrtulníku zatím snímá košaté koruny dole v krajině a k Munzarovu hlasu se připojuje srdcervoucí folková píseň v podání režiséra Bedřicha Ludvíka: “Být jako on, nemyslet na dějiny, být jako on, jen vrůstat do krajiny…” Už první záběry šestnáctidílného televizního cyklu Paměť stromů, který s velkorysým třímilionovým rozpočtem vyrobila Česká televize, dávaly tušit spíše dojetí než fakta. Tento týden se seriál o našich “listnatých bratrech a sestrách” překulil do druhé poloviny a obavy se vrchovatě potvrzují.

Kluk jako buk

Vypravěč Luděk Munzar si hoví na lavičce ve Stromovce a vzhlíží do koruny vzhůru. “Místo jako stvořené pro milostné schůzky. Jistě jich tu bylo bezpočet – sám bych mohl také vyprávět,” říká do větví, ale vzápětí se zarazí. “Ale ne, budu raději diskrétní jako ty stromy.” Divákovi druhého dílu, věnovaného pražským dřevinám, se ještě může zdát, že průvodce (“kluk z venkova”) se nechal unést romantickou vzpomínkou na dávný románek, další toulky televizního štábu českou a moravskou krajinou však definitivně prozradí, že o památné stromy tu jde až v druhé řadě. Munzar představuje …