“Drahý Václave, z Vašeho života dějiny zaznamenají v první řadě světlo člověka, který silou svého pera, vyzbrojen odvahou a vírou v pravdu, ani v hlubokém žaláři a v hluboké totalitě neochabl. Říkal jste: Pravda zvítězí. A ona skutečně zvítězila.” Těmito a dalšími poklonkami se Jacques Chirac na pražském summitu NATO loučil s Václavem Havlem. Ocenil zejména jeho statečnost, víru v ideály a schopnost nemlčet ani v těch nejtěžších situacích.
Uplynuly tři měsíce a francouzský prezident mluví jinak. Minulé pondělí se pustil do státníků z kandidátských zemí, kteří podpořili americkou politiku vůči Iráku: zachovali se prý “infantilně”, “lehkomyslně” a “propásli dobrou příležitost být zticha”. Chirac bezpochyby věděl, že jedním z plísněných politiků byl i Václav Havel.
Tato rychlá změna od “šiřitele světla a pravdy” k “lehkovážnému infantilnímu mluvkovi” jen dokládá, proč se francouzskému prezidentovi přezdívá Korouhvička. Slova u něj znamenají pramálo – je třeba to mít příště na paměti, ať už bude chválit, nebo kritizovat. Závěr? Bylo jisté, že pravda o Chiracovi vyjde najevo. A ona skutečně vyšla.
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
Když máte pocit, že se v životě jen plácáte, možná je čas vyrazit za dobrodružstvím
