Ten rituál zná každý, kdo někdy zavítal v Británii do hospody: v klidu popíjíte, rozprávíte s přáteli, a když je zábava v nejlepším, zazvoní zvonec. Zpravidla nějaký mosazný vysloužilec z námořní flotily Jejího Veličenstva. U výčepu se bleskově utvoří fronta, pijáci horečně kupují velké rundy a závratnou rychlostí je do sebe obracejí. Zákon britského hostince je totiž neúprosný: jakmile udeří jedenáctá, zpěv pípy zmlkne, počítače vypnou pokladny a namol opilí hosté se rychle potácejí ven.
Je to jedna z posledních bašt viktoriánské kultury, v níž puritánský stát dbal, aby nižší vrstvy neholdovaly alkoholu. Poslední dění v parlamentu však dává tušit, že ani ona už dlouho neodolá. Na stolech britských poslanců totiž zrovna leží zákon, který má jednotné zavírací době odzvonit.
Vzpamatoval se muniční průmysl?
Norma, jež dnes nařizuje britským hostincům, aby úderem jedenácté večerní přestaly prodávat alkoholické nápoje, má pragmatické kořeny. Její základy položil už v roce 1915 ministr obrany lord Kitchener, když prosadil předpis zapovídající otevírat lokály před jedenáctou dopolední. O půl třetí odpoledne musely hospody navíc své brány nejméně na tři hodiny znovu zavřít. Bylo to ryze praktické opatření: zatímco totiž muži bojovali na frontě, ženy pracovaly v muničních továrnách. Jak je přitom v Británii zvykem, úderem jedné odcházely do nejbližší hospody na oběd. Do večera už…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
