Pakt stability a růstu se svou akribií, která pro státy eurozóny předepisuje na milimetr přesné hranice dodržení různých ukazatelů, není posvátnou krávou. To platí i pro kritérium schodku rozpočtu činící nanejvýš 3 % HDP (jako by 2,99 bylo v pořádku a 3,01 úplně špatně), říkal na adresu Německa v lednovém rozhovoru pro Respekt britský ekonom Alan Brown. Nicméně podle jeho názoru bere Německo tento pakt dost vážně. To už je minulostí. Před týdnem se ho německá vládní SPD na zasedání svého předsednictva de facto vzdala. Tím, kdo bral pakt vážně, byl především ministr financí Hans Eichel. Ale právě na zmíněném zasedání špiček SPD získalo navrch levé křídlo strany podpořené Gerhardem Schröderem. Už před půl rokem, když potřeboval peníze na nápravu povodňových škod, kancléř řekl, že v této souvislosti ho pakt stability nezajímá. Dejme tomu, šlo o zásah shůry, navíc ve finále volební kampaně. Nyní ale podpořil levé křídlo SPD, které chce snížit daně nejméně vydělávající skupině, ač se tím schodek 3 % HDP nejspíš překročí. Jak připomíná list Frankfurter Allgemeine Zeitung: Člověk nemusí být kremlologem, aby rozpoznal nový směr v SPD. V Sovětském svazu se daly odhadnout šance členů politbyra z jejich postavení na prvomájové tribuně. V Německu se dalo z mimiky Hanse Eichela odhadnout, že spolkový ministr financí – i se svým konceptem stálosti a spolehlivosti německé finanční politiky – pomalu končí.
•••
A teď k českému ministrovi financí.…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
