Před čtrnácti dny zavřeli známého olomouckého aktivistu a zakladatele sdružení na pomoc drogově závislým Dušana Dvořáka proti jeho vůli na psychiatrickou kliniku. Jeho osud se stal ilustrací snadnosti, s jakou u nás může kdokoli skončit nedobrovolně v blázinci. Dvořáka dostali na uzavřené oddělení spolupracovníci, s nimiž se v poslední době dostával do různých konfliktů. Když pak vyměnili zámky, aby nemohl do firmy, kterou před deseti lety založil, rozčílilo ho to natolik, že v hádce jednoho z kolegů udeřil. Ostatní pak jeho chování zdůvodnili duševní poruchou a s pomocí své známé lékařky jej nechali za policejní asistence zavřít na psychiatrii.
„Když se několik lidí smluví, že z někoho udělá blázna, tak ho z něj opravdu udělá,“ říká Pavel Novák, ředitel pražského sdružení Fokus, které pomáhá lidem s psychiatrickou diagnózou. „Doktor, který ho na psychiatrii přijímá, je závislý na informacích lidí z pacientova okolí. A samotný pacient je nenadálou situací natolik zaskočen, že se většinou opravdu chová zvláštně. Doktor si řekne – raději si ho tu nechám.“
O tom, zda je nedobrovolný pobyt v blázinci oprávněný, musí do týdne rozhodnout soud. Ten u nás ale v drtivé většině případů vyhoví doktorům (skóre je 99:1 ve prospěch lékařů). Také olomoucký okresní soud dal minulé pondělí psychiatrům za pravdu. Dušan Dvořák soud žádal, aby rána kolegovi byla posuzována jako…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
