Švýcarská kinematografie je ve světě takřka neznámým pojmem, ačkoli je svým způsobem velmi charakteristická. V posledních letech v ní sílí zejména dva filmařské trendy: příklon k dokumentární tvorbě oproti hranému filmu a velký zájem o jiné kultury, etnické problémy či uprchlíky. Kromě známého Mezinárodního filmového festivalu v Locarnu představuje hlavní příležitost seznámit se s tamní kinematografií každoroční národní přehlídka v Solothurnu na konci ledna.
Dvě cesty do Kosova
Švýcarsko, které stojí mimo EU, se v audiovizi profiluje jako vysloveně multikulturní země. Vznikají snímky o uprchlících žijících ve Švýcarsku (Východoevropané, Afghánci), tradičních menšinách (Italové na jihu) i o životě minorit ve světě. Výchozí pohled švýcarských filmařů bývá ovlivněn tradičním pacifismem a snahou o vyváženost až politickou korektnost. Dobrým příkladem je jeden z nejlepších dokumentárních filmů, které se letos v Solothurnu promítaly, Most v Mitrovici.
K vytvoření hodinového snímku inspirovala režiséra Christiana Labharta návštěva tohoto rozděleného kosovského města v zimě 2001. Tamější realita jej konsternovala natolik, že začal hledat ve Švýcarsku žijící Kosovany, aby se stali jeho průvodci. Po dlouhém hledání našel dvě dívky, které přesvědčil ke společné cestě do země konfliktu: kosovskou Srbku Maricu Risticovou (16), která studovala moderní tanec v Curychu, a kosovskou Albánku Arbnoru Shabani (20), která tu studuje práva. V dětství žily ve…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu