Malá Galerie Josefa Sudka v pražském Úvoze vystavuje do konce dubna výběr z fotografického díla Jiřího Severa (vl. jménem Vojtěch Čech, 1904–1968). Je to poprvé od konce 60. let a jde o nespornou kulturní událost, o niž se zasloužil autor expozice Jan Mlčoch. Přesto tu vůči Severovi pořád zůstává dluh: udělá-li umělec šestačtyřicet fotografických cyklů a je-li pak jeho dílo prezentováno roztříštěně, jen ukázkách, vyznívá to podobně, jako kdyby někdo sestavil „přehlednou publikaci“ z vybraných pasáží románů řekněme Grahama Greena.
Jiří Sever byl fotograf města, drtivá většina jeho prací se vztahuje k městské krajině. Zachycoval věci, které kolem sebe chodec vidí denně, ale už si je navykl nevnímat; věci, které modernímu městu dávají tvář, z nichž se rodí jeho kouzlo, které vytvářejí občasná absurdní zátiší a taky nejlépe ukazují, že v hektickém prostoru existuje několikerý běh času. Někdy jsou to vývěsní tabule cirkusu, štít sešlé maringotky pod elektrickými dráty, z něhož hledí černá malovaná tvář. Jindy dřevěná ohrada, stlučená z náhodně sesbíraných prken, jež vytvořila kompozici barevných ploch; nebo olezlé dveře, zatlučené zvenku – věc, která ztratila původní smysl. Jindy je na fotografii polozborcená zeď periferního domu, prapodivný útvar, který vzniká letitým chátráním a na němž visí tabulka s „číslem popisným“ jako náhle výrazný předmět pravidelných tvarů.…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
