Gott mit uns

Podle čeho se dá hodnotit úroveň novinového zpravodajství? Třeba podle toho, nakolik popisovaným problémům rozumí člověk z jiného prostředí (třeba z jiné země) a nakolik je může vzít za své. Jinak řečeno, nakolik má chuť si o nich číst, přestože se ho úplně netýkají a ani jim detailně nerozumí.

Při pohledu do současných českých deníků – s výjimkou Hospodářských novin – je patrné, že si v poslední době nikdo cizí mnoho nepočte a spíše se může ptát, co ti Češi v hlavách vlastně nosí. Tak tomu bylo v čase, kdy na titulních stranách zuřil „souboj titánů“, očima střízlivě uvažujícího člověka trapně nafouknuté volební klání vysloužilých, politicky už zcela nezajímavých zkamenělin, z nichž jednu nechtěla ani vlastní partaj, druhou zase vůbec nikdo jiný kromě zástupu věrných spolustraníků. „Titáni“ leda pro ty, kteří jsou ochotni napsat do titulku cokoli.

V minulém týdnu zaplavila titulní strany deníků ještě větší „bomba“, která posunula českou zpravodajskou žurnalistiku zcela mimo rovinu zdravého rozumu. Tři trochu známí pivaři si pozvali novináře a do bloků jim napovídali, že prezidentem by měl být místní nejpopulárnější zpěvák. Reportéři pak od „kandidáta“ potřebovali jedinou větu – „budu o tom uvažovat“ – a o náplň titulních stran bylo postaráno. Noviny nasadily svoje čelné zpravodaje, „událost“ dostala opakovaně exkluzivní místo ve zprávách, komentářích a důležitě se…